1.dílek

15. února 2011 v 12:13 | Kia


Utrpení začíná


Ne ! ozvalo se z po za rohu obývacího pokoje rodiny Hamasaki. Ne ! nikam nejdu. Ale, Temari ! ty musíš. Ne, já nemusím. Ale, ale, ale proč ? Protože ! Nikdy nepojedu na pitomej tábor pro 5 leté. Tábor je jediná možnost. Ne, to není je víc možností. No, zkrátka, jedeš na tábor a dál to rozebírat nebudu. Ale, proč ?, proč tam Ayumi nemusí ? No protože Ayumi je už 15 a tobě 12. Hm.. řekla, a opustila útulný pokoj s krbem a plápolajícím ohínkem. Temari ! ozvalo se rezidencí Hamasaki, ještě jsme spolu neskončily. Ale ano, skončily, řekla matka Temari. Lady ! měla jste být na těch ostrovech. Ano, ano měla jsem být na Havajských ostrovech ale někdo mi zrušil let. To je mi líto, řekl komorný rodiny Hamasaki. Smím vás požádat aby jste usedla i se svými dcerami k večeři přichystám tabuli, dnes máme sushi. Ale, výborně mám už hlad na letišti neměli otevřenou restauraci. A co Temari, chtělo se jí na tábor ? Ne, ale přinutil jsem ji ctihodná. Co ?!, a kdo ti řekl že ji máš přinutit ? řekla vyděšeně. No.. neměl slov. Faith se zvedla a svižně odkráčela z jídelny. Komorný v mužském kimonu s tácem a japonskými hůlkami stál na místě jako přikovaný s údivem. Faith procházela panstvím Hamasaki. Přišla k vysokým bílím dveřím se zlatými kovovými ozdobami vyrytých ve stříbrné klice. Lehce zaklepala a vstoupila, sešla pár malých schůdků a dopadla do sametově měkkého koberečku, na sobě měla krvavé rudé tričko s džínovou sukní a uhelně černé vlasy svázané jako koňský ohon a její pohled byl upnutý na Temari plačící na koženém gauči s hlavou v polštáři naprosto promáčeným. Ladně se k ní blížila a vlasy jí vlály ve větru který vlál do místnosti otevřeným oknem, procházela obrovskou místnosti Faith přišla k oknu a rozhlédla se po krajině a jediné co viděla byla jejich zahrada plná stromů sakury a všechny její dokonalé květy poletovali vzduchem kolem zahradníků s nůžkami na keř, a pár jich i dolétlo na tvář ctihodné Faith. Ještě chvíli se tupě dívala do zahrady na sakury a na sochy které byly v řadě pouze 4 v celé zahradě. Potom se otočila a potichu se zeptala: Nejsou nádherné Temari ? Hm.. možná, odsekla jí. Vím že tam nechceš, tak si o tom promluvme, řekla Faith. Temari se posadila pohodlně na gauči, urovnala si svoje krátké černé šaty. Měla přimhouřené oči, dívala se před sebe a nevydala ze sebe ani hlásku. Faith jí pověděla o komorníkovi a o tom co mu říkala o táboře. Temari se rozzářily očka a pousmála se, ale byl tu jeden háček Taro, její otec tábor již zaplatil, dnes jel s penězmi na poštu k zaplacení.Ach..., povzdechla si Temari. Už za týden, zbývá týden a potom 15 dní utrpení, budu se učit bojovat katanou, házet nějakými pitomými shurikeny a kunaii, já nechci být sakra kunoichi (dívčí ninja). Tem.... . Ne ty nic neříkej, vím jaká doopravdy jsi, krutá, nelítostná a panovačná teď si hraješ na neviňátko ale potom.... . Potom co, Temari ? Nic..., odvrátila pohled a slzy jí vtryskly do očí. Pomalu ulehla a chvíli tam nehybně ležela, poté vstala a vyšla z místnosti. Bílé dřevěné dveře potažené levandulovou látkou se zaklaply. Šlo slyšet jen klapání podpadků a plamínky v krbu. Za nedlouho se vrátila zpět do pokoje a uklekla před krb, otevřela prosklené dvířka a polehoučku přidávala suchá polínka. Když zavřela dvířka povstala a oprášila si šatičky, když v tom někdo zaklepal a bezdovolení vstoupil. Byl to její otec Sajin. Celým jsémen Taro dai iči Hamasaki (v překladu : Taro první Hamasaki)
snesu jakoukoli kritiku a pište do komentářů jak se líbí a jestli mám pokračovat !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama